podtitul: Zajímavosti, studium, práce, imigrace
Recenze knihy:
Poznejte atraktivní a vzdálenou Austrálii ze všech stran
Autorka Stanislava představuje pátý kontinent nejen z hlediska všeobecně známých faktů, ale především z pohledu osobních zážitků, dojmů a postřehů. Vypraví se společně se čtenáři do hor, kde překvapivě není nouze o sníh, ke slaným jezerům i do rybářského ráje, na korálový atol či luxusní Fraserův ostrov, na mořské pláže i do centrální Austrálie k magickému Ayers Rocku, do světa flóry i fauny.
Kniha vás mimo jiné zavede také do minulosti za původními obyvateli Austrálie, do doby Cookových objevitelských plaveb, australské zlaté horečky či světových válek uplynulého století. Detailně se seznámíte s australskou společností, se zvyklostmi Aussies, jak se bílým obyvatelům kontinentu říká, a jejich životním stylem, vzájemným postavením muže a ženy, ale dostanete se i do jejich soukromí - do typické australské kuchyně, dětského pokoje i do ložnice. Vydáte se za kulturou, sportem, do úřadů, dozvíte se, jaký je zde systém vzdělávání, jak žijí v tomto prostředí národnostní menšiny, kterých je zde údajně kolem dvou stovek.
Záležitosti, které představují tamější běžnou životní normu, připadají Středoevropanovi při nejmenším zvláštní, ale na druhé straně natolik přitažlivé, že s dychtivostí obrací každou novou stránku této knihy.
Ukázky:
Moje Austrálie
Když mi bylo šest, pamatuji si, jak dědeček pracoval na zahradě. Připravoval pařeniště. Protože jsem byla pořádně otravná, odehnal mě a řekl, že kope díru do Austrálie. Tvrdil tehdy, že je to země, kde žijí klokani a příšery, které se jinde nevyskytují. Tím se můj svět obohatil o touhu poznat tajemné místo kdesi na druhém konci zeměkoule, kam se dostanu právě našim pařníkem.
Děda brzy odešel domů a já jsem s údivem konstatovala, že hlínu uhladil a dírky, které vyhloubil, jsou nepatrné. I malé dítě pochopí, že je to odbytá práce. Rozhodla jsem se pomoci. Usilovně jsem vyhrabávala tunel. Co následovalo, si jistě dokáže představit každý zanícený zahrádkář.
Já jsem na dalekou zemi nezanevřela, ale přemýšlela jsem o ní až do své dospělosti, kdy mě inspirovalo vyprávění přátel a četba cestopisů. Austrálie pro mě byla (a stále zůstává) exotickým územím plný tajemství, ale přeci jenom - ta dálka! Pak jsem si ale uvědomila, že stovky turistů každoročně nasedají do autobusů a cestují desítky hodin, aby se dostali do nedalekých zemí.
Z geografického pohledu je australský kontinent od Evropy opravdu poněkud vzdálený, ale cesta letadlem trvá 24 hodin. Pouze jeden den vzduchem za zajímavými městy, nádhernou přírodou a neobyčejnými zážitky!
Každý, kdo se ptá po smyslu života, má jinou odpověď. Pro mě je život možností, jak plnit i ta nejfantastičtější přání. Na svůj sen z dětství jsem nezapomněla. Využila jsem první možnost, která se mi naskytla a začala jsem vysněnou cestu připravovat.
Mířila jsem do Sydney ve státě New South Wales. K odletu jsem si vybrala začátek ledna. Ideální volba, protože tou dobou je na opačné polokouli léto v plném proudu.
Černá válka (… a domorodci)
…Když jsem se setkala s jednou anglickou lady, které bylo téměř devadesát let, řekla jsem si, ta bude určitě vědět nějakou historku o domorodcích. Měla jsem pravdu. Dáma si upravila klobouček, posunula si velké sluneční brýle do čela a pozorně se na mě podívala.
„Co tě napadlo zajímat se o tak hrozné lidi?“
„Byli v Austrálii dříve než Angličané, proto o nich chci vědět víc.“
„Nejsou ničím zajímaví,“ odvětila nasupeně.
„Ale ano, vyprávěj, jestli ovšem o domorodcích něco víš.“
„Já?“ řekla povzneseně. Váhala, zda se vůbec na toto téma rozhovořit. Nakonec se usmála. „Můj otec vlastnil obrovské pozemky na Queenslandu. Domorodci u nás pracovali.“ Zmlkla. Na chvíli se ztratila ve svých vzpomínkách, ale brzy se vrátila do reality. „Měli jsme jedno děvče. Byla to strašně nešikovná holka, pomáhala v kuchyni. Jednou jí otec připíchnul obrovským nožem ruku ke stolu. Ta ječela!“ Dáma se zvonivě zasmála. Ještě nyní celou scénu viděla před očima. „Otec byl báječný člověk,“ řekla s uznáním.
„A co to děvče?“ chtěla jsem vědět.
Elizabeth mávla rukou. „Co s ní? Odešla.“ Znovu se usmála. „Ale samozřejmě, nejprve musel otec vytáhnout nůž z její ruky.“
„Kolikpak jí bylo let?“
„Myslíš té černé holce? Jedenáct, dvanáct? Strašně nešikovné stvoření.“
Ohlasy z médií “Zaujme bezprostředním stylem vypravování a vtipně reaguje na situace, které určitě nastanou při seznamování s tímto optimisticky naladěným kontinentem -
Turista “Může být užitečnou pomůckou na cestách za poznáním i studiem -
Večerník Praha “A je tady také dost čtení pro dříve narozené i pro ty nejmladší -
Knižní novinky “Autorka představuje australský kontinent nejen z hlediska všeobecně známých faktů, ale především z pohledu osobních zážitků, dojmů a vtipných postřehů -
Mercedes-magazín “ Výstižně nazvaný cestopis a průvodce v jednom.“ -
Večerník Praha “Někdy čtenáře opravdu pěkně překvapí –
Katka “O zemi, jež pro autorku „byla ( a stále zůstává) exotickým územím plným tajemství“, čteme slova obdivu místy až komického: „Myslím, že si mladík z Evropy musí připadat (v Austrálii) jako v cukrárně. Výběr možných partnerek je fantastický, (…) Jestliže má některá žena dojem, že se netěší zasloužené pozornosti u druhého pohlaví, ať se vypraví na tento kontinent.“ Tak honem do cukrárny!-
Lidové noviny “Je také ideálním dárkem pro maturanty i vysokoškoláky, o Austrálii se dozvědí opravdu hodně - Student Life
“Kniha je nevšedním pohledem Evropanky na život u protinožců -
Hradecké noviny - Deníky Bohemia “Kniha má být rádcem všem, kdo by se tam chtěl vydat za prací, studiem či jen tak za poznáním - Vlasta
“Kaleidoskop ze země protinožců - příloha
Jihočeských Deníků Bohemia “To nejlepší z Austrálie také jako návod a inspiraci k cestě –
Rovnost, Deníky Bohemia