Anotace knihy Pro práci zabíjet
Smrt si pohrává s osudy lidí, ale Johan to nechce vidět. Nenápadný a bezvýznamný truhlář, si myslí, že on nemůže nic ztratit. Zajímá ho pouze dokonalost vlastního těla a fyzická kondice.
S manželkou Adrianou si v poslední době příliš nerozumí. Nelze se ani divit. Adriana je zvláštní vypočítavá žena současné doby. Má ráda peníze, ale pro utrácení jí manžel nevytváří podmínky. Ona je však v plnění svých přání bezohledná. Malou dceru Ledu oba považují za nepochopitelnou přítěž. Rodina funguje setrvačností, ale blíží se extrémní zvrat.
Ubývá práce, volební kandidáti se předhánějí ve slibech. Lidé usazení u televizorů ani netuší, jak skupina usměvavých politiků dramaticky změní jejich životy. Když se sedm mladých a chladnokrevných mužů chopí vlády, zdá se, že předvolebním slibům dostojí. Bude dostatek práce pro všechny, poklesne kriminalita, vláda nastolí pořádek. Skutečnost brzy ukáže, že se obyvatelé malé země mýlili.
Mizí pracovní příležitosti. Přibývá nevyšetřených únosů. Vraždy jsou téměř samozřejmostí. Na pozadí politické zvůle se odehrává nerovný boj o holý život.
Náhle i Johan přichází o práci. Když nemáte práci, nemáte peníze. Ovládne vás bezmocný vztek a extrémní stres. V této situaci je i Johan schopen zabíjet. Ale nic z toho, co učiní, ho neposune k jistotám a bezpečí.
Začíná absurdní reality show, kterou někdo organizuje. Pro účastníky je nejdůležitější přežít, ale vyhrát může jen jeden, ten nejlepší. A Johanem jakoby prostupovalo motto římských gladiátorů Mori turi... ti, kteří jdou na smrt…
Ukázka z knihy Pro práci zabíjet
Dělat věci, které se nedělají
„Johane, chci ti vysvětlit, co se s člověkem děje, když si zoufá. Nejsi nějakou dobu úplně bezradný, rozumíš? Hledáš řešení. Víš, co jsem udělal já?“
„Měl bys především najít klid,“ radil Johan. „Třeba se proběhnout, zacvičit si, odpočívat. Umíš relaxovat, Patriku?“
„Johane, poslouchej mě přece! Myslíš si, že ti relaxace bude něco platná, když nebudeš mít, co jíst? Vyslechni mě, ano? Toho chlapa ještě ani nepochovali, a já jsem už běžel, že si zaplatím řidičské zkoušky. V autoškole mi řekli, ať si nejprve to místo zajistím. Nabídli mi rychlokurz za výhodnou cenu, ale až když budu mít jistotu, že mě jako šoféra zaměstnají. Prý jinak zbytečně vyhodím peníze. Chápeš? Někdo odmítl moje prachy a byl ke mně slušný. Dnes! Rozumíš?"
„Patriku, věděli, že potřebuješ praxi. Proč by tě ždímali?“
Patrik neslyšel. „Brzy ráno jsem vstal. Vystrojil jsem se jako ženich. U brány mi řekli, že manažera nepotřebují. Ty už dávno vyhodili.“
„Alespoň vidíš, že v podobné situaci nejsi sám.“
„Vysvětlil jsem, že nejdu hledat místo manažera, ale řidiče. Ukázali mi, kam se mám postavit. Byl jsem pátý v pořadí. Ti přede mnou byli propuštění řidiči z té samé firmy.“
„Nejspíš měli větší šanci.“
„Ty mi nerozumíš! Tady nejde o to, že v podstatě nechci řídit autobus. Tady jde o to, že dělám věci, které se nedělají.“ Patrik se zahleděl na další vlny. Johan je způsobil kamínky. Házel je v krátkých přestávkách do vody. „Johane, závidím ti bezstarostnost. Já jsem se už utopil v problémech. Přišel jsem o svoje zásady. O morálku.“
„Přeháníš,“ povzdechl si Johan. „Patriku, zkus se na svět dívat s nadhledem. Život je jenom hra. Dětská, hloupá, zlomyslná a málokdy veselá. Vždyť se celkem nic neděje. Nemáš práci, najdeš si tedy jinou.“ Patrik uchopil Johana za ramena. Zatřásl s ním, až se Johan musel pousmát. Připadal si jako loutka v rukou stresovaného tlouštíka. Ale ten nezměnil svůj tragický výraz.
„Johane, zabil jsem!“ drtil mezi zuby.
Johan se zadíval na oblohu. Rozhovor ho otravoval. „Patriku, ty jsi někoho zabil? Toho řidiče?“
Otylý muž si otřel pot. „Ne, toho ne. Možná ho sejmul jeden z těch, co se mnou stáli ve frontě na jeho místo. Napadlo mě to nejednou.“
„Patriku, zbytečně se trápíš. Máš bujnou fantazii. Ničíš se dohady a hloupostmi. Skutečnost je jiná.“