Jsou lidé, kteří setrvají ve vztahu bez lásky, protože je to pro ně nějakým způsobem výhodné nebo pohodlné. Sympatická hlavní hrdinka Hana je odvážná žena moderní doby. Nechce se dát vtěsnat do těsných škatulek pokrytectví. Hledá řešení své situace. Dcera je samostatná, žije v zahraničí. Navíc je více než jasné, že Hana brzy přijde o dobře placenou práci. Je vdaná, ale za zavřenými dveřmi se odehrávají věci, o kterých se nemluví…
Nenápadná žena s nadváhou si klade mnoho otázek stejně tak, jako její vrstevníci. Má hledat další zaměstnání, a znovu dokazovat, jak je výkonná? Je rozumné lepit partnerský vztah? Stačí ale několik minut hrůzy, krátký boj o život a je jasné, že musí začít znovu. Rozvod je nevyhnutelný.
Mít dostatek financí je zárukou soběstačnosti. Bez ohledu na věk se Hana rozhodne pro neobvyklé řešení. Předpokládá, že si tak snadno vytvoří pohodlný spojovací článek k budoucnosti. Chce si vydělat peníze při krátkodobém pobytu v zahraničí. To je ale riskantní rozhodnutí. Bez znalosti prostředí a jazyka zamíří do Chicaga, kde nemá žádné zázemí. Netuší, že se objeví nezvyklí soupeři a noví nepřátelé.
Pro nezkušeného cizince jsou zlomyslné schválnosti kolegů, podrazy a dřina součástí dne. O práci a peníze se vede nelítostný boj. To Hana poznává ve Státech, později také v Austrálii.
Australské Sydney se pro ni stane nejstrašnějším, ale současně i nejšťastnějším místem na světě. Na jedné straně šikana a špatné pracovní podmínky, na druhé straně multikulturálnost a silná přátelství.
Vlastní život hlavní hrdinky na vzdáleném kontinentě dostává jiný rozměr. Odstup od rodiny a známých jí pomáhá získat nadhled. Neobvyklé řešení soukromé krize přináší Haně další potíže, ale také nečekaný pocit štěstí. Konečně začíná malovat a má reálnou šanci uspět ve světě umění. Osudová láska pod Jižním křížem dává naději pro dny příští.
Kniha Daiquirita je unikátním projektem, který vybočuje z řady. To svou skutečností, autentičností a přesvědčivostí svěžího vypravěčského projevu.
Ukázka z kapitoly To tady ještě nebylo
„Ty jsi v Austrálii a on v Evropě,“ opakoval jenom to, co mu sama řekla. Znovu pokrčila rameny. „Nechápu ho. Jsem obchodník. Co mi patří, to držím.“ Tomu rozuměla. Manželka a dcery byly součástí jeho majetku. „Posaď se!“ poručil. Uvědomil si, že ji celou dobu nechal stát a ona si sama nesedla. „Dáš si drink?“ Odmítavě zakroutila hlavou. „A mne?“ zeptal se stejně rychle. Usmála se a řekla, že nemá zájem. „Vím to celý večer. Nejsi prostitutka. Jen si hraješ.“
„Jsem žena!“ Bylo jí chladno. Ptala se, co dělá v cizím hotelovém pokoji. Trochu se jí motala hlava.
Vážně se na ni podíval. „Nejsi pouze žena. Jsi krásná žena. Nejspíš velmi chytrá a asi také zoufalá. Chodit po nocích, tak se štěstí nehledá!“ Dělal jí kázání. Ve stejném momentu zavolali z vrátnice, že na ni čeká auto před vchodem. „Počká!“ rozkázal. Přiblížil se k ní. „Pojedu s tebou.“ Ohlédla se ke dveřím. Možná vnímal její myšlenkové pochody, pohrdavě ohrnul ret. Omluvil se a odešel do koupelny. Slyšela zvuk sprchy. Neměla strach. Uvědomila si, že víno v ní otupilo adekvátní reakce. Dívala se z okna na nejdokonalejší moderní vyhlídku, jakou znala. Opera se koupala v mlžném závoji. Do přístavu vplouvala velká plachetnice. První pravidelná loď na Manly odplouvala.
Vrátil se převlečený do světlých kalhot a čisté košile. „Na koho myslíš? Miluješ ho? Nejspíš ano.“ Díval se na ni, jak studuje flakon jeho parfému. „Tak ty jsi byla doma manažerkou. Komické. Víš, proč muži řídí svět?“ zeptal se jí.
„Ženy řídí muže,“ odsekla Hana.
Hans se zasmál. „Nic nevíš! Vaše srdce vám brání dát přednost kariéře před láskou. To je problém většiny žen. Ty, co se dostanou nahoru mezi muže, jsou osamělé.“ Hana mlčela. Vedl ji k výtahu. Proč jí to povídá. Jak na to přišel? Pokračoval: „Žena na vrcholu, mezi muži, přestává pro ně být ženou. Ryba mezi žraloky. Rozumíš? Je jejich konkurentkou! Chtějí ji sežrat! Nikoliv milovat!“
„Nejsem ryba a nechodila jsem do práce, abych tam našla lásku. Ty pracuješ, abys měl lásku, nebo peníze?“ Zasmál se. Cítila, že jí alkohol zatemnil mozek. Reagovala pomalu a hloupě. Pokusil se ji obejmout, neobratně se vysmekla. Její reakci si mohl vysvětlit jakkoliv.
„Já to vím s jistotou. Jsi žena, nikoliv ryba. Chceš milovat a být milována.“ Stáli před otevřenými dveřmi zdviže. „Vrátíme se na pokoj?“ zeptal se. Vstoupila do kabiny. „Neboj se lásky,“ vemlouval se. Přemýšlela, z jakého filmu odkoukal tuhle scénu. Zmoženě zaklonila hlavu. Opřela se o plyšové polstrování. Dívala se do zrcadla na svou unavenou tvář.
„Hansi, mluvíš o sexu. Nikoliv o lásce.“
„Škoda, že už zítra letím. Chtěl bych tě poznat! Honey, prozraď mi, co hledáš? Víš to vůbec?“ otázal se před hotelem.
„Svobodu.“
„Žena a hledá svobodu!“ vyprskl jízlivě. „Jsi lhářka!“ Uchopil ji za ramena. Čekající taxikář se díval dopředu. Vypadal ospale. „Drahá, ty lžeš jiným a lžeš sobě. Nehledáš svobodu. Ty chceš jediné!“ Hana se otráveně podívala na muže, s nímž strávila nejlepší taneční noc svého života. Napadlo ji, že teď se dozví, že ona chce chlapa. Proč musí všechno zkazit, ptala se. Ale on ji překvapil. „Honey, ty hledáš lásku! Znáš ji jenom z knih. Z velmi špatných knih.“ Prudce ji na sebe strhl. Chabě se bránila. Špatné knihy, co to je? Napadlo ji ještě, než ji políbil. Odtlačovala ho od sebe. Plaše se rozhlédla, zda je nikdo neviděl. Mlžné ráno neposkytlo jiné svědky než ospalého taxikáře. „Dlouho hledám krásnou a chytrou ženu. Bohužel, zítra odjíždím. Jsem realista. Nemohu mít všechno!“
„Nejsem krásná.“
„Jsi krásná, chytrá a vášnivá. Neznáš samu sebe. Máš svobodu odjet, nebo se mnou zůstat pár hodin. Vyber si!“
Hana ho odstrčila. „Jedu domů.“
Znovu si ji k sobě přitáhl. Nezmohla se na odpor, ale uhnula hlavou, aby ji nepolíbil. Podržel ji za zátylek. Kousl ji do rtů, a i když překvapeně ucukla, vsunul jí rychle jazyk mezi zuby. Vzepřela se. Znovu ji kousl do spodního rtu. Vztekle se otřásla.
„Nechceš?“ vykřikl.
„Ne!“ Skočila do auta.
„Tak si cestu zaplať sama!“ Zabouchl za ní dveře. Otočil se a energicky rázoval ulicí.
Ukázka z kapitoly Nejkrásnější město na světě
Z davu vyčnívala vysoká ženská postava. Snědá dívka vynikala mezi šedí. Měla vznešenou chůzi. Její štíhlé nohy byly jen na kousku stehen zakryté cípem černého materiálu, který suploval sukni. Miniaturní minisukně kryla kousek kalhotek. Pas končil nízko pod plochým, vycvičeným břichem. Pestrý textil v horní části těla připomínal šátek uvázaný pod prsy. Dlouhé štíhlé ruce, dokonalá ramena. Tvář hrdá, krásná, povýšená. Nádherný profil! Královna mezi ženami, říkala si Hana. Ještě se za ní pootočila na židli. Slibovala si, že ji hned doma nakreslí.
„Ta má zadeček, že ano?“ zeptal se Petr. Nečekaně se posadil vedle Hany.
„Příroda byla štědrá,“ usmála se nad jeho širokými zorničkami.
„Výstavní kousek. Dělá servírku ve městě. Tu dostanu,“ mlaskl sebevědomě.
„Pán stále na lovu, že ano?“ konstatovala Hana a sahala po talíři, který před ni položili. Ani se nedivila, že Petra znovu vidí.
„Ježíši, co to je? To nemůžu ani vidět,“ reagoval na její snídani. Byly to šikmo seříznuté válečky, napěchované vejci a slaninou. Z obou se klátily dlouhé stvoly pažitky.
„Vypadá to hezky,“ nedala si vzít chuť. Ona byla spokojená.
„Tohle vyrábím nejvíc. Vařím v malém bistru.“
„Ale? Pan psycholog je panem kuchařem?“
Neodpověděl. Nic si neobjednal a vyskočil od stolu. Náhle spěchal. Hana si uvědomovala, že jejich příjemné povídání zmizelo v šerém dávnověku. Neoslovovali se už jménem a měla dojem, že už toho člověka víc nemusí vidět. Uvažovala, jak málo stačí, aby se lidé projevili.
„Tady se ukáže každý,“ poučovala nedávno Markéta, „jeďte se svým miláčkem do ciziny na delší čas a uvidíte, jaký je.“